Předsevzetí na začátku školního roku

Tento blog je forma mého osobního deníku. Začínám si jej psát, protože už neudržím myšlenku. Ve zralém věku kognitivní schopnosti uvadají. Snad by bylo lepší mít u sebe klasický deníček, ale kdo se má tahat ještě s deníkem. Vždyť už tak je kabelka plná krámů.

Je začátek září a to znamená začátek školního roku. Žáci a studenti začínají s předsevzetími, že od teď to berou vážně. Žáci a studenti začínají s předsevzetími na začátku září, dospělí prvního ledna. Nějak jsem se zasekla a dodnes, pokud už mám potřebu na předsevzetí, slibuji si změny v září. To nadšení školáka, který se chce napravit ve mě nějak zůstalo. Ovšem dlouhé roky jsem si žádná předsevzetí nedávala. Až teď. Proč? Protože jsem se ocitla v dalším vývojovém mezníku. Mám velké jakž takž vychované děti ve věku patnáct a osmnáct let, jsem šťastně rozvedená, úspěšně jsem splatila exmanželovy dluhy, mám dobrou a stabilní práci, mám docela hodného přítele, netrpím (doufám) žádnou vážnou nemocí, nemám si tedy nač stěžovat. Ale žádná hitparáda to taky není. Dlouhé roky jsem se dřela, zanedbávala, rezignovala na své hodnoty a tak různě a výsledkem je nadváha (no řekni to na rovinu obezita), špatná životospráva, nedůslednost, prokrastinace, pocit dluhu vůči životu i vůči sobě. Můžu si dovolit věnovat pozornost věcem, na které dříve opravdu nebyl čas. A pak ta pachuť z věcí, které jsem mohla dělat lépe, důsledněji nebo které jsem nemusela nechat zajít tak daleko. Takže má předsevzetí:

1. Budu každý den mít pohybovou aktivitu a alespoň trochu zkoriguji svou životosprávu, eliminuji výraznně pečivo a přílohy a nahradím větším množstvím zeleniny a ovoce. Vyhodím uzeniny, stejně mi nechutnají.
2. Vrátím se k duchovnímu životu. Pro člověka, který není mešuge, je zdrojem velké vnitřní síly. Znamená to překonat averzi vůči církvi, která nedělá, co má dělat. Součástí toho by mohl být také návrat k dobrovolnictví. To sice byl původně samostatný úkol, ale protože vím, že v případě dobrovolnictví platí dvakrát měř a jednou řež, není to úkol, který by bylo nutné plnit hned teď včil.
3. Začnu si dělat velmi stručné zápisky o všem, co mě v dobrém slova smyslu zasáhne. Kniha, film, setkání...
4. Budu se více soustředit na svoji práci ve smyslu vztahu vůči svým klientům. Mám do jisté míry jako pracovník v oblasti pomáhajících profesí spoluzodpovědnost za jejich životy. To je zavazující a je třeba se tomu opravdu více věnovat, i když to po mě není nutně vyžadováno. Ostatně práce mě živí a ne tak úplně špatně.
5. Začnu alespoň trochu šetřit.
6. Eliminuji čas strávený neplodnými věcmi či aktivitami.
7. Budu se snažit být méně hysterická matka a být více skutečnou podporou synovi, kterého čekají přijímačky na střední a dceři, kterou čeká maturita a snad přijímačky na vysokou.
8. Budu pravidelně docházet k lékařům a dohlížet na totéž u dětí
9. Začnu se chovat zodpovědněji a citlivěji vůči svému okolí (třeba bych mohla konečně začít třídit odpad)
10. Budu na sebe konečně více dbát.

Už je toho příliš, ani si vše nebudu schopna zapamatovat, natož vše plnit. To, co vnímám v tuto chvíli jako primární bolduji.